Hraví horští papoušci Kea k vám přiletí doslova na dosah ruky. Uvidíte krásy hned dvou národních parků v jednom, zasněžené vrcholky Jižních Alp a projdete se téměř nedotčenou alpinskou krajinou. To vše vás čeká na Routeburn Tracku, který bývá právem považován za jeden z nejkrásnějších vícedenních treků světa.
Routeburn Track se představuje
Routeburn Track je jedním z několika takzvaných novozélandských Great Walks, tedy populárních tras spravovaných a udržovaných Department of Conservation, které vedou zajímavými kouty Nového Zélandu. Nachází se na Jižním ostrově, na pomezí regionů Otago a Southland a spojuje dva národní parky – The Mount Aspiring a The Fiordland National Park.
Trasy vedoucí přes dnešní Routeburn Track byly známy již Maorům, a to daleko před tím, než na tato místa vstoupili první turisté. Maoři často procházely údolími Routeburn a sousedním Greenstone při hledání cenného nefritu (v Maorštině pounamu), který měl v kultuře původních novozélandských obyvatel široké využití od zbraní až po ozdobné předměty. Velmi cenný nefrit se nacházel v horách v blízkosti jezera Whakatipu, na kterém dnes leží město Glenorchy a poblíž kterého se dnes nachází i Routeburn Track. Právě výše zmíněná údolí tak byla skvělou spojnicí Whakatipu se zátokou Martins Bay a následně Západním Pobřežím.
Prvními Evropany, kteří prošli po starých maorských stezkách byli v roce 1861 David McKellar a George Gunn, o dva roky později se do těchto končin vydal zlatokop Patrick Caples, který již přešel tehdy zledovatělý Harris Saddle, dnes nejvyšším bodem Routeburn Tracku a vytvořil první mapu oblasti.
První cesty údolími Greenstone a Routeburn se začaly tvořit již záhy a to díky nálezu zlata na Západním Pobřeží, kdy bylo zapotřebí spojit zátoku Martins Bay s regionem Otago. Silnice mezi zátokou a jezerem Whakatipu však byla dostavěna až v roce 1935. Po celých šedesát let tak nezbývalo, než zdolávat obě údolí na cestě k vytouženému zlatu s naloženými koňskými povozy.
První turisté se mohli po krátkém úseku dnešního Routeburn Tracku projít v 70. letech 19. století. Po přechodu Harris Saddle však museli sejít do Hollyford Valley po stezce známé jako Deadmans Track, která je dodnes na treku označená. K rozšíření trasy k jejímu fiordlandskému konci, tedy k The Divide, došlo v roce 1934, trvalo však ještě čtyřicet let, než mohli u Routeburn Shelteru zaparkovat první automobily díky dostavěné infrastruktuře.
Od té doby počet turistů navštěvujících Routeburn Track značně vzrostl od 2000 ročně v polovině 70. let ke 13 tisícům turistů, kteří absolvují celou trasu dnes. Počet návštěvníků se ještě zvýšil, když byl v roce 1990 Routeburn Track zapsán do seznamu Světového dědictví UNESCO v rámci oblasti nazvané Te Wahipounamu – South West New Zealand World Heritage Area.
Routeburn Track bohužel není jeden z takzvaných loop Tracků, začíná a končí tak na jiném místě. Od města Queenstown je jeden z konců treku, The Routeburn Shelter, vzdálen 68 kilometrů. Druhý konec, The Divide, má nejblíže k městečku Te Anau, a to celých 85 kilometrů. Oba konce treku jsou poté od sebe po silnici vzdáleny neuvěřitelných 325 kilometrů.
Tip: Pokud se chystáte trekovat na Zélandu, náš článek Bezpečnost na trecích by pro vás měl být povinnou četbou.
Na co je potřeba se připravit
Dvě nejdůležitější věci, které musíte před Routeburn Trackem vyřešit, je ubytování a doprava. Protože se Routeburn řadí k takzvaným Great Walks, je zapotřebí si zarezervovat ubytování dopředu. Rezervace Great Walks na novou sezónu se otevírají okolo června a místa v chatách a kempovištích zpravidla rychle ubývají.
Routeburn, bohužel, patří k těm rychle vyprodaným trekům, takže se rozhodně vyplatí s rezervací neotálet.
Nejdříve vyprodané jsou obvykle chaty u Routeburn Falls a u Lake Mackenzie, a to zejména díky jejich strategickému rozmístění po trase. Nejméně rezervované je zpravidla kempoviště u Routeburn Flats a chata Lake Howden. Ovšem obě tato místa od sebe dělí asi 22 kilometrů těch nejtěžších úseků trasy. My jsme měli to štěstí, že jsme zrovna narazili na Čecha, který prodával své dva lístky do kempoviště u Lake Mackenzie, takže nám pak stačilo přikoupit jen to u Routeburn Flats.
Oficiálně vhodná sezóna pro trek je mezi koncem listopadu a koncem dubna. Neznamená to ovšem, že mimo toto období nelze trek přejít. Mimo sezónu navíc není zapotřebí rezervace ubytování a stojí mnohem méně, ovšem chaty a kempoviště nejsou udržované a přechod treku je také riskantnější z důvodu horšího počasí a měli by ho tak absolvovat jen zkušení trampové.
Pokud se rozhodnete jít Routeburn mimo sezónu, nahlaste se v nejbližší kanceláři DOC (tedy Queenstown nebo Te Anau), kde vám poskytnou důležité rady a nejnovější informace o počasí, a v každé chatě se nezapomeňte zapsat do návštěvní knihy.
Trek v zimních měsících však nedoporučujeme absolvovat vůbec, sníh v kombinaci s lavinami se na Routeburnu může stát opravdu životu nebezpečným. Nebezpečné však může být i deštivé a větrné počasí během hlavní sezóny, vždy se proto poraďte v kanceláři DOC, než se na trasu vydáte.
My jsme šli trek v únoru, který se označuje z pohledu počasí za nejlepší měsíc pro jeho zdolání, ovšem i nám celý první den pršelo a tvořily se mlhy. Protože jsme šli v hlavní sezóně, potkávali jsme také po cestě mnoho turistů, takže jsme na užších úsecích trasy často zastavovali a vyhýbali se chodcům jdoucím proti nám.
Routeburn Track v celé své délce
Trasa Routeburnu měří celkem 33 kilometrů, celý trek se tak dá absolvovat ve dvou až čtyřech dnech. Výletníci obvykle volí 3 dny s přespáním ve dvou chatách u Routeburn Falls a Lake Mackenzie, i když najdou se i tací, co Routeburn „proběhnou” i za jediný den. To bychom ovšem příliš nedoporučovali – zaprvé Routeburn se zrovna nedá přirovnat k procházce parkem a zadruhé není nic krásnějšího, než pozorovat východ slunce ať už v dolině mezi horami nebo třeba na nejvyšším bodě treku Harris Saddle.
Nejnižší bod celé trasy je Routeburn Shelter (500 m.n.m.), Harris Saddle se pak nachází v 1255 metrech. Převýšení 750 metrů vám tak nabídne úchvatnou scenérii Jižních Alp a nezapomenutelný pochod subalpinskou přírodou.
Trasa je středně náročná, cesty jsou poměrně udržované, i když v některých úsecích narazíte na úzké, kamenité cesty a občas budete muset doslova skákat přes kameny nebo přelézat spadlé kmeny stromů. Rozhodně tak nepodceňte vhodnou obuv, tedy vysoké trekové boty – hned několikrát nám zachránily kotníky.
Hlavně během sestupu z Harris Saddle k Lake Mackenzie narazíte na velké kameny, po kterých je potřeba slézat dolů, během deště navíc všechno hezky klouže, klouby tak dostávají často opravdu zabrat. Během cesty budete muset překročit také několik visutých mostů, z nichž některé se houpají opravdu pořádně, což pro někoho nemusí být příjemné.
I když můžeme Routeburn se svými 33 kilometry zařadit spíše ke kratším trekům, má toho hodně co nabídnout. My jsme zastavovali téměř pořád, jak kvůli oddechu na náročnějších úsecích trasy tak kvůli neuvěřitelným scenériím, které se před námi neustále měnily.
Trek nabízí také několik postranních odboček, které vás zavedou například k blankytně modré řece Route Burn (kde jsme si doplnili zásoby křišťálově čisté vody), pokud nebudete unavení z výšlapu na Harris Saddle, můžete vylézt ještě na Conical Hill, který se tyčí ve výšce 1515 metrů. Blízko The Divide zase můžete navštívit populární Key Summit, který se svými 918 metry skýtá úchvatné výhledy do údolí.
Na Routeburnu, přesněji na cestě od Harris Saddle k Lake Mackenzie, můžete také odbočit na Deadmans Track, který je označený jedním ukazatelem, ovšem žádná pořádná cesta tamtudy nevede, jedná se prostě jen o zarostlý, velmi strmý svah, který těch málo odvážlivců často, a zejména pak po deštích, zdolává na zadku. Z Howden Hut se pak můžete vydat na Greenstone/Caples Track.
Z Routeburn Shelter k Routeburn Falls Hut
Délka trasy 9,8 km, časová náročnost 2,5 – 4 hodiny, obtížnost středně náročná.
Na začátku treku vás hned přivítá jeden z mnoha visutých mostů, jenž vás zavede do klidného pabukového a kapradinového lesa, který lemuje neuvěřitelně průzračná řeka Route Burn. Sejít k ní můžete na odbočce k Forge Flat, na kterou brzy narazíte.
Po přechodu přes Sugarloaf Stream budete muset poprvé stoupat nahoru, stoupání vás však odmění pohledem na krásné vodopády Bridal Veil Falls. Po chvíli vyjdete z lesa do otevřeného údolí, ve kterém se nachází první chata a kempoviště u Routeburn Flats. Odtamtud vás čeká asi hodinové, poněkud strmé stoupání lesem k chatě u Routeburn Falls.
Z Routeburn Falls k Lake Mackenzie
Délka trasy 11,3 kilometrů, časová náročnost 4,5 – 6 hodin, obtížnost náročná.
Po přespání v Routeburn Falls následujte ukazatel k Harris Saddle, který vás okamžitě zavede k nádherným Routeburn Falls vodopádům. S velkou pravděpodobností zda narazíte na hravé horské papoušky Kea. Jejich křik poznáte okamžitě. Často se zdržují kolem chaty, kde se snaží ukrást turistům snídani nebo alespoň zničit pár batohů či bot.
Chata na Routeburn Falls leží na samotné horní hranici lesa, poté vás čeká otevřená subalpinská krajina, která vás zavede až k nejvyššímu bodu celého treku. K němu však musíte zdolat asi dvouhodinové stoupání a šplhání po kamenech. Naskytnou se vám však neuvěřitelné výhledy na zasněžené kopečky kolem vás i na krásně modré jezero Lake Harris.
Konečně vyšplháte na Harris Saddle, nejvyšší bod vašeho výletu. Tady si můžete odpočinout a dát si oběd uprostřed neuvěřitelné scenérie, která se vám všude kolem naskýtá. Pokud je počasí horší, schovat se můžete v chatce, která je na Harris Saddle pro tyto případy zřízená. Přespávat se v ní ale nesmí.
Po obědě vás čeká nenáročná cesta po sedle a poté náročnější dvou až tříhodinový sestup až k Lake Mackenzie, během kterého budete muset často seskakovat z vysokých kamenů, které se za mokrého počasí stávají poměrně kluzkými. Pod vámi už uvidíte velké jezero Mackenzie, které se bude každou chvilku více a více přibližovat. Až bude na dosah ruky, máte vyhráno. U Lake Mackenzie můžete přespat buď v chatě nebo v 10 minut vzdáleném kempovišti.
Z Lake Mackenzie k The Divide
Délka trasy 12 kilometrů, časová náročnost 4 – 5.5 hodiny, obtížnost středně náročná.
Téměř okamžitě po odchodu z Lake Mackenzie na vás čeká další, ovšem krátké, stoupání, po kterém vás čeká klidný sestup přes vysoké Earland vodopády, které měří 174 metrů a poctí vás sprškou osvěžující vody. Za nimi už je to jen kousek k chatě Lake Howden, kde se dá pohodlně naobědvat u dřevěných stolů. Odtamtud se můžete napojit na Greenstone nebo Caples Track, anebo pokračovat další hodinku kolem populárního Key Summitu do The Divide, kde celý Routeburn Track končí.
Earland vodopády měří 174 metrů
Než se vydáte na cestu
- Na Routeburn není potřeba brát příliš velké zásoby vody. V každém kempovišti či chatě voda, žízeň můžete zahnat také u řeky Route Burn. Samozřejmě cedule u každého kohoutku varují, že nezaručují nezávadnost vody a doporučují ji tak pro vlastní jistotu převařit či jinak ošetřit.
- Při vyzvednutí svých lístků den před nebo v den vašeho treku se v kanceláři DOC zeptejte na aktuální počasí a na jeho předpověď. Jít Routeburn ve špatném počasí může být nevyzpytatelné. Na počasí na další den a další rady se můžete zeptat i rangerů, kteří večer zkontrolují váš lístek v kempovišti nebo chatě.
- Na níže položených místech nejspíše narazíte na protivné muchničky, takzvané sandflies. Nezapomeňte si proto vzít repelent.
- Pozorovat hravé horské papoušky Kea je krásným zážitkem. Bohužel kvůli mnoha turistům, kteří se s papoušky rozdělí o svačinu, se stávají stále více drzejší. Nekrmte proto Key a chraňte v jejich blízkosti své batohy, fotoaparáty a další věci, které by mohli zničit. Tito ptáci jsou tak chytří, že často „pracují” ve dvojicích – jeden upoutá vaší pozornost a druhý vám mezitím začne prozkoumávat batoh. Pokud byste měli pokušení papouška krmit, pak věřte, že ho tím přivádíte blíže vyhynutí, zvykáte ho na potravu od lidí a v zimě mu svačinu na Routeburn treku nikdo nedá!
Doprava mezi začátkem a koncem treku
Routeburn začíná i končí na jiném místě, navíc jsou tato dvě místa od sebe vzdálená přes 300 kilometrů. Další věc, kterou tak potřebujete vyřešit, je transport z konce treku zpět na začátek. Nabízí se hned několik možností:
1. Relokace auta
Specializované firmy, které operují v okolí Routeburnu, vám vyzvednou auto na parkovišti a převezou na druhý konec treku. Až se dostanete do cíle, bude na vás čekat pohodlí vašeho auta, a vy se tak můžete vydat vstříc dalším dobrodružstvím. Relokace se hodí, pokud nechcete ztrácet čas návratem do výchozího bodu a rovnou pokračovat v cestě. Připravte si však kolem 300 dolarů plus případné náklady na benzín. Hlavní společnosti, kterým můžete svěřit auto do péče, jsou Easyhike a Trackhopper.
2. Placený transport
Můžete si objednat transport od některé z mnoha společností v okolí Routeburnu, ovšem autobusy jedoucí z The Divide zastavují pouze v Queenstown, kde si musíte vzít další autobus nebo transport a vzhledem k omezenému počtu spojů se může stát, že budete muset v Queenstownu nakonec i přespat. Autobusy jedoucí různé trasy si můžete objednat například na InfoTrack, Tracknet či Glenorchy Journeys.
3. Stopování
Finančně nenáročná varianta, ovšem takové stopování na více než 300 kilometrech se může pěkně protáhnout, a i když jsou oba konce treku poměrně vytížené (přes The Divide navíc jezdí turisté z Milford Soundu), nelze spoléhat na to, že vás někdo hned nabere hned jak dorazíte k silnici.
4. Výměna klíčků s kamarádem
Ve dvou autech se to lépe táhne. Stačí si najít kamaráda, který půjde Routeburn ve stejném termínu, ovšem z opačné strany. Pak už nezbývá, než se v půlce treku sejít, prohodit si klíčky od auta a odjet s vypůjčeným vozem nazpátek.
5. Greenstone/Caples Track
Dobrou variantou, která vám prodlouží pobyt v přírodě, je navázat Routeburn na Greenstone nebo Caples Track. Na oba treky se dostanete po ukazatelích z Howden Hut (3,4 km před koncem treku) a je pak jen na vás, jaký trek zvolíte – zda „procházkový” Greenstone nebo trochu náročnější Caples, na kterém si budete muset ze začátku vyšlápnout na 945 m vysoký McKellar Saddle.
Na Caples treku můžete spát v jedné, na Greenstonu ve dvou udržovaných chatách, které není třeba předem rezervovat, všechny po 15 dolarech za osobu. Oba treky vedou krásným lesem, ve kterém se dá s přehledem spát i ve stanu, a to 200 metrů od cesty. My sami jsme potkávali lidi, kteří si v lese rozdělávali stany a tuto radu jsme dostali i od rangerky v Lake Mackenzie.
Chaty jsou od strany Routeburn Tracku totiž poměrně nešťastně rozmístěné – my jsme další noc ve stanu spát nechtěli, a tak nám nezbývalo, než ujít asi 22 kilometrů od Howden Hut k Mid Caples Hut. Oba treky končí na parkovišti, které se nachází na stejné straně hor jako Routeburn Shelter. Odtamtud si pak lze předem zarezervovat odvoz až k Shelteru přes společnost Glenorchy Journeys, který stojí 120 dolarů pro 1-2 lidi, tři a více lidí zaplatí 40 dolarů za osobu. Odvoz od Greenstone carpark je obvykle ve 12 a 16 hodin.
My jsme tuhle trasu zkoušeli stopovat, ale na Greenstone Carpark jezdí za den tak málo lidí, že jako v podstatě jedinou rozumnou možnost vidím právě odvoz společností Glenorchy Journeys, se kterou se dá domluvit přímo na odvozu k Routeburn Shelteru. Pokud se přesto rozhodnete stopovat, počítejte s dalšími 26 kilometry. Přes Greenstone nebo Caples se můžete vydat, i když startujete Routeburn Track z The Divide.
Stačí si projít celý Routeburn, na konci naskočit na dříve rezervovaný transport, který vás převeze ke Greenstone Carparku a přes Greenstone/Caples se napojit u Howden Hut zpátky na Routeburn.
6. Projít celý Routeburn nazpátek
Proč si jeden z nejkrásnějších treků planety neprojít rovnou dvakrát? :-)
Jak se k Routeburn Tracku dostat
Trek má dva konce, záleží tak na vás, jakým směrem se rozhodnete vydat.
Routeburn Shelter má nejblíže městu Glenorchy, do kterého se dostanete po Glenorchy-Queenstown Rd vedoucí na západ od Queenstownu. Odtamtud pojedete na sever po Glenorchy-Paradise Rd a po asi 8 kilometrech odbočíte na Priory Rd, která křižuje řeku Rees. Přejeďte další most, kde se můžete zadívat na kulisy Železného pasu z filmové trilogie Pána prstenů. Odbočte na Routeburn Rd a po nezpevněné štěrkové cestě pokračujte až k Routeburn carpark.
Druhý konec treku, The Divide, se nachází na opačné straně hor. Nejblíže má městu Te Anau, které je od něj vzdálené 83 kilometrů. Stačí následovat Te Anau-Milford Hwy vedoucí k Milford Sound.
Parkování
Neplacené a nehlídané parkování je dostupné na obou koncích treku. I parkoviště jsou lákadlem pro papoušky Kea, kteří si občas udělají zálusk na gumy na stěračích.
Vstupné
Vstupné jako takové se na Routeburn neplatí, ovšem je zapotřebí zaplatit za ubytování, jak je zmíněno výše.
Ubytování
Během treku máte na výběr ze dvou typů ubytování spravovaných Department of Conservation. Routeburn nabízí k přespání hned čtyři chaty, milovníci stanování mohou strávit noc ve dvou kempovištích. U obou však platí, že je potřeba rezervace, a to často hodně dopředu. Neotálejte proto dlouho, nejdříve vyprodané bývají strategicky umístěné chaty u Routeburn Falls a Lake Mackenzie, které celý trek krásně rozdělují na tři poměrně stejné úseky.
Aktuální ceny najdete a online rezervaci můžete provést na webu Department of Conservation.
Chaty
Na Routeburn se nachází čtyři udržované chaty s palandami včetně matrací. Pokud se rozhodnete spát v chatách, nebudete tak muset s sebou na trek tahat karimatky a každý ví, že čím méně věcí na několikadenní pochod berete, tím lépe pro vás.
Chaty navíc disponují zásobou pitné vody, dřezy se studenou vodou a kamny včetně dřeva (ty se mohou hodit například na sušení promočeného oblečení), stoly a lavicemi. V sezóně zde naleznete i vařiče a plynové bomby, díky tomu ušetříte další místo v batohu. Hlavní místnosti chat bývají osvětlené pomocí solárních panelů a za opravdový luxus pak považujeme splachovací toalety.
Za všechny tyto věci si však i poměrně značně připlatíte – noc v chatě vás vyjde na 130 dolarů za osobu během hlavní sezony. Mimo ní zaplatíte už jen 15 dolarů (ovšem zařízení chat jsou značně zredukována).
CZECHKiwis tip: Pokud budete během doby, kdy půjdete na trek, na Novém Zélandu již 6 měsíců v rámci pracovních či working holiday víz, vztahují se na vás novozélandské ceny – v tomto případě pak za chatu zaplatíte 65 dolarů. Pokud se chcete ujistit, že máte nárok na sníženou cenu, přečtěte si článek Great Walks: zdražení a rezervace pro novou sezonu.
Nejlépe umístěné chaty jsou u Routeburn Falls a Lake Mackenzie, které jsou však také nejdříve vyprodané. Dále se můžete ubytovat v chatě u Routeburn Flats, která se nachází na začátku treku, nebo v Howden Hut, která je téměř na konci.
Kempoviště
Co se týká kempování, Routeburn nedává turistům příliš na výběr. Trek nabízí totiž jen dvě kempoviště, u Routeburn Flats a Lake Mackenzie, které jsou navíc od sebe poměrně vzdálené, a tak zatímco první den treku by vás čekala celkem krátká procházka, druhý den byste museli projít všechny nejnáročnější úseky trasy. I tak je ale kempování na Routeburnu dobrou a hlavně levnější alternativou ke spaní v chatách, kterou jsme zvolili i my.
Cena za noc ve stanu vás vyjde na 40 dolarů pro jednoho v hlavní sezoně, mimo ní už jen 5 dolarů. Novozélandská cena je pak 20 dolarů za osobu. Kde se ubralo na ceně, ubralo se však i na zařízení, které smí táborníci využívat. V kempovištích tak naleznete umyvadla s tekoucí vodou, stoly a lavice – to vše se nachází pod přístřeškem, kde se lze ukrýt před deštěm a jakž takž usušit mokré oblečení. Součástí kempovišť jsou také suché záchody a pitná voda.
Ubytování před / po treku
Je hned několik míst, kde se na cestě k Routeburnu ubytovat.
V Glenorchy operují dva dražší a jeden levnější kemp.
- V Glenorchy Hotel můžete své auto zaparkovat za 12 dolarů na osobu na noc, pokud si však v jejich restauraci objednáte něco k jídlu, místo v kempu máte zadarmo, což je celkem fajn varianta, když se chcete před trekem pořádně posilnit.
- Mrs Woolly’s nabízí místo v kempu od 20 dolarů za osobu.
- Náročnější turisté se mohou ubytovat v ekologickém Camp Glenorchy, kde je místo v kempu bude stát 75 dolarů.
Po cestě do Glenorchy narazíte i na několik campů pro self contained auta zdarma s nádhernými výhledy u jezera, ovšem bez toalet. Najdete je například v mobilní aplikace Campermate.
Tip: Pohybujete se v oblasti Glenorchy a rádi byste ji blíže prozkoumali? Připravte se na cestu s článkem Průvodce oblastí Glenorchy – rájem na zemi ukrytým v horách za Queenstown
Pokud chcete parkovat co nejblíže Routeburn Shelter, můžete zajet na druhou stranu jezera, než je městečko Glenorchy, a to stejnou cestou, jako k shelteru, akorát neodbočíte na Routeburn Rd, ale na opačnou stranu.
- Zde se nachází další dva freedom campy bez toalety.
- Placený Kinloch Campsite za 13 dolarů za osobu.
Te Anau je pro backpackery trochu větším oříškem. Ve městě jsou pouze kempy patřící k těm dražším, ovšem s pračkami, společnou kuchyní, televizní místností, zásuvkami a tak dále.
- Te Anau Lakeview kiwi Holiday Park vás v autě ubytuje už od 20 dolarů za osobu.
- Te Anau Top 10 Holiday Park od 24 dolarů.
- Getaway Te Anau od 40 dolarů za auto pro 2 osoby.
- Fiordland Great Views Holiday Park od 44 dolarů za auto.
Všechny tyto kempy mohou být především v hlavní sezóně již dopředu vyprodané, rezervujte si je proto raději dopředu. My jsme Te Anau Holiday Park dopředu nerezervovali, a už měli k mání jenom místa určené pro velká auta, která potřebují elektřinu, a tak nás noc stála přes 60 dolarů, i když jsme zásuvku pro auto vůbec nepotřebovali.
Kde se najíst
Během treku budete odkázáni na své vlastní zásoby v batohu, pokud chcete ušetřit, nakupte si je už předem v některém z levnějších supermarketů po cestě. Ty nejbližší se nachází u Queenstown nebo Invercargill. Po cestě k Routeburn vám totiž moc možností k nákupu potravin nebo poslednímu posilnění před túrou nezbývá.
V Glenorchy příliš míst k jídlu není, zmiňovala jsem Glenorchy hotel, kde můžete po zakoupení jídla zadarmo parkovat v jejich kempu. V Glenorchy najdete také Queenie’s Dumplings nebo Glenorchy Café & Bar, ovšem oboje otevírá až okolo 11. hodiny. Supermarket tu nečekejte, něco málo se dá koupit u Mrs Woolly’s General Store nebo v The Trading Post.
Te Anau je oproti Glenorchy plná nejrůznějších restauračních zařízení, které jsou ovšem velice předražené. I když se rozhodnete uvařit si během návštěvy městečka jídlo ze svých zásob, rozhodně vyzkoušejte food truck Habit Foods, který nabízí plněné bao buns, které jsou zkrátka vynikající. Ještě teď se mi o tomhle jídle zdá a do Te Anau bych jela znovu jenom kvůli němu. V Te Anau najdete i dva obchody, jeden menší 4Square a jeden větší a o něco levnější Fresh Choice.
Co si nenechat ujít v okolí
Routeburn Track se nachází na hranici dvou národních parků a jeho část zasahuje do jednoho z nejzajímavějších regionů Jižního ostrova Fiordlandu. Zajímavá místa kolem Routeburn by tak vydala na celý samostatný článek. Dvě nejnavštěvovanější místa v okolí jsou ale určitě Milford Sound a město Queenstown.
Milford Sound
Často označovaný jako klenot Fiordlandu nebo také osmý div světa – fiord Milford Sound patří k nejnavštěvovanějšímu místu Jižního ostrova a je navíc vzdálen jen 34 kilometrů od The Divide. Šestnáct kilometrů dlouhý a 400 metrů hluboký fiord, který získal svůj tvar díky prastarému ledovci, je nejlepší poznat na palubě lodi.
Během často komentované plavby, která zabere něco kolem dvou hodin, se zblízka seznámíte s množstvím mořských živočichů, jako jsou tuleni, tučňáci či delfíni. Velmi zblízka si také prohlédnete některé z vodopádů, které jsou pro Milford Sound tak typické, a kterých se objeví nejvíce po dešti. Pláštěnky s sebou – je dost možné, že vás kapitán lodi osvěží ledovou sprškou některého z vodopádů. Zajímavé ceny plaveb najdete na webu bookme.
Queenstown
Krásná příroda v okolí, ale hlavně nespočet adrenalinových sportů lákají davy turistů do rychle se rozrůstajícího města Queenstown. Ať už jste fanoušek skydivingu, bungee jumpingu, paraglidingu, jet boatingu, raftingu, lyžování či snowboardingu, je Queenstown to pravé město pro vás (ne nadarmo se – berme s rezervou – říká, že v Queenstownu existuje na padesát způsobů, jak se zabít). Pokud však dáváte přednost procházkám přírodou, či máte rádi dobré jídlo (ochutnejte zdejší vyhlášený Ferburger).
Další CZECHKiwis průvodce a tipy k trekování po Novém Zélandu najdete zde:
- Copland Track – geotermální prameny s vyhlídkou na Jižní Alpy
- Kepler Track: Panenská příroda a nekončící panoramata
- Mount Cook National Park – pod vrcholy nejvyšších novozélandských hor
- Te Araroa: jeden z nejnáročnějších i nejkrásnějších treků na světě
- Bezpečnost na trecích
Oficiální informace
Oficiální informace (v angličtině) o Routeburn Track.
